Mezi největší milníky Královské kaple patří rok 1297, ve kterém byla na popud krále Václava II. dostavena, dále rok 1783, kdy připadla státu a začala postupně chátrat, a rok 1908, ve kterém došlo k jejímu zbouraní.
Odstranění kaple bylo špičkou ledovce něčeho, co začalo již o několik let dříve… – asanace. Pro toto „ozdravování“ historického jádra bylo rozhodujícím hybatelem povolení udělené roku 1895 týkající se daňových úlev pro nově postavené domy a také následné ustanovení komise, která navrhla v historickém jádru Brna zbourat 429 domů z celkových 572. Z počátku probíhala tato „modernizace“ poměrně pomalu, nicméně velice živelně. Rizika této živelnosti si brzy uvědomila i rada města, tudíž v roce 1901 vyhlásila veřejnou soutěž na vypracování regulačního plánu. Bohužel však bylo již pozdě. Postupně totiž došlo k zásahům, které nemají v našich zemích obdoby. Mezi ty největší jednoznačně patří proražení ulice Rašínova, zbourání Jezuitských kolejí, zásahy na Masarykově ulici, Kapucínském náměstí a v neposlední řadě na náměstí Dominikánském, kde bylo zbouráno 9 z 11 historických budov včetně již zmíněné Královské kaple. Celé toto „běsnění“ skončilo až roku 1916, a to jednak díky ubývání kapitálu (především v důsledku probíhající první světové války), a také zásluhou postupného převýšení nabídky nad poptávkou, co se počtu bytů týče.
Jako hlavní důvody asanace byly tehdy uváděny potřeby hygienické, bezpečnostní a dopravní. Nemalá část domů však bohužel byla zbourána spíše z důvodů spekulativních, což je z dnešního pohledu samozřejmě odsouzeníhodné, nicméně si musíme zároveň uvědomit, že tehdy byla zcela jiná doba. Díky obrovskému rozvoji průmyslu byl veliký přebytek kapitálu. Stále sílící měšťanstvo chtělo ukázat svoji sílu. Obyvatelstvo již nechtělo žít minulostí, chtělo se dívat do budoucnosti. Památková péče byla v plenkách, turistika v prenatálním věku. Zkrátka nějaké jednoduché odsuzování tohoto počínání našich předků by od nás nebylo příliš férové, i když závěrečné statistické údaje asanace jsou hrůzostrašné… – v letech 1896 až 1916 bylo zbouráno 238 domů. Je to sice méně, než komise původně navrhovala, nicméně rokem 1916 bourání zdaleka neustalo. A neustává ani nyní. Pouze se již nejedná o asanaci oficiální, ale o prosté nahrazování starých, ošuntělých, těžko opravitelných domů (např. dům U sedmi Švábů), domy novými, krásnými, s vytříbenou architekturou (např. Velký Špalíček). Přišli jsme o malebné uličky, krásná zákoutí, architektonické skvosty, a možná i o zápis historického jádra našeho města do UNESCA. Poučme se z toho…
Zdroj: Brnoblog, Petr Kříž
Zdroj obrázku: http://www.archaiabrno.org/home_cs/?acc=zapisnicek&blog_id=290&blog_date=2009-02-16blog_archive_date=200902